1. KAPITOLA

Můj drahý Tasemníku,

uvažoval jsem o Tvém návrhu, jak hodláš vést svého pacienta v četbě a za­jišťovat, aby se často scházel se svým materialistickým přítelem. Ale nejsi trochu naivní? Vždyť Ty si snad myslíš, že ho z Nepřítelova sevření dostaneš pomocí argumentů! To možná platilo před několika sty lety. Tehdy ještě lidé dobře věděli, kdy něco bylo dokázáno a kdy ne; a pokud to dokázáno bylo, také tomu věřili. Tehdy ještě spojovali myšlení s činností a byli ochotni změnit svůj životní styl, pokud k tomu došli rozumovou úvahou. Ale to už jsme z velké části dokázali změnit - s pomocí časopisů a jiných podobných zbraní. Tvůj člověk je už od dětství zvyklý na to, že se mu v hlavě točí současně tucet navzájem si odporujících životních filozofií. Na jednotlivá učení nehledí jako na zásadně „pravdivá“ nebo „lživá“, ale jako na „akademická“, „praktická“, „zastaralá“, „současná“, „všeobecně uznávaná“ nebo „nemi­losrdná“. V tom, abys ho udržel vně církve, Ti nejlépe pomohou fráze, ne argumenty. Neztrácej čas tím, že by ses ho snažil přesvědčit, že materialismus je pravdivý! Ať si myslí, že je silný, věcný nebo odvážný, že je to filosofie budoucnosti. Takové věci ho přece zajímají!

S argumentem je ta potíž, že přenáší celý zápas na Nepřítelovu půdu. I On dokáže argumentovat, ale v tom praktickém přesvědčování, o které mi teď jde, za Naším Otcem v Hlubinách značně zaostává už po celá staletí. Tím, že svého pacienta přesvědčuješ, probouzíš jeho rozum, a když se rozum probudí, nevíš, jak to skončí. Přestože se některé myšlenkové pochody dají překroutit v náš prospěch, podporoval bys tím ve svém pacientovi velmi nebezpečný zvyk - zajímal by se o všeobecně platné problémy a nevěnoval by pozornost řetězci bezprostředních smyslových zážitků. Postarej se o to, aby ho právě ony zajímaly nejvíce. Musí pro něho znamenat „skutečný život“ - a on se přitom nesmí ptát, co si pod tím pojmem „skutečný“ vlastně představuje.

Nezapomeň, že on na rozdíl od Tebe není pouhý duch. Protože jsi nikdy nebyl člověkem (ach, jakou v tom má náš Nepřítel odpornou výhodu!), neu­vědomuješ si, jak je zotročuje tlak obyčejných věcí. Míval jsem jednoho pacienta, spolehlivého ateistu, který chodíval studovat do Britského muzea. Jednou jsem si všiml, že v myšlenkách zamířil nesprávným směrem, a Nepřítel mu samo­zřejmě hned stál po boku. V duchu jsem už viděl, jak se mých dvacet let práce začíná hroutit. Kdybych ztratil hlavu a snažil se hájit pomocí argumentů, prohrál bych. Ale takový hlupák jsem nebyl. Já jsem zaútočil na tu část svého človeka, kterou jsem ovládal nejlépe, a navrhl jsem mu, ze je právě čas jít na oběd. Nepřítel pravděpodobně učinil protinávrh (víš přece, že nikdy pořádně neslyšíme, co On jim říká?), že tato záležitost je důležitější než oběd. Aspoň si myslím, že On řekl právě tohle. Já na to: „Přesně tak. Dokonce je to příliš důležité, než aby to šlo zvládnout těsně před obědem“, a pacient značně okřál; a když jsem dodal: „Bude lepší se do toho pustit s odpočatou hlavou až po obědě“, už byl na cestě ke dveřím. Jakmile se octl na ulici, byla bitva vyhraná. Ukázal jsem mu kamelota s poledními novinami a autobus číslo 73, který jel právě kolem, a ještě než sešel ze schodů, byl pevně přesvědčen, že i když člověka napadají různé hlouposti, když tak sedí sám u svých knih, přesto pořádná dávka „skutečného života“ (čímž myslel autobus a kamelota) stačí k tomu, aby si uvědomil, že „něco takového“ přece nemůže být pravda! Věděl, že se mu podařilo uniknout jen o vlásek, a v pozdějších letech rád mluvíval o „tom nevýslovném smyslu pro skutečnost, který je naší poslední ochranou před úchylkami čistě logického myšlení“. Ted už je v bezpečí v domě Našeho Otce.

Už to chápeš? Díky vývoji, který jsme zahájili před několika sty lety, oni už téměř nedokážou věřit něčemu nezvyklému, když vidí věci důvěrně známé. Stále mu zdůrazňuj, jak je všechno všední. A hlavně se nesnaž chránit ho před křesťanstvím pomocí vědy (tím myslím skutečné vědy). Mohl bys ho tím přivést k úvahám o nehmatných a neviditelných skutečnostech. Mezi současnými fyziky takhle došlo k několika politováníhodným událostem. - Pokud se už chce plést do vědy, drž ho u ekonomie a sociologie; dej pozor, aby neunikl z toho neocenitelného „skutečného života“. Úplně nejlepší by bylo, kdyby se nijak nevzdělával, ale přitom si myslel, že všemu rozumí a že všechno, co náhodou pochytil při rozhovoru nebo čtení, je „výsledkem moderního bádání“. Pamatuj, že jsi tam proto, abys ho mátl; podle řečí některých z vás - mladých ďáblů - to vypadá, jako byste chtěli lidi vzdělávat!

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob