19. KAPITOLA

Můj drahý Tasemníku,

dlouho jsem přemýšlel o tom, nač ses mě ptal ve svém posledním dopise. Jasně jsem Ti vysvětlil, že každé bytosti je vrozeno soupeření s ostatními a že tedy Nepřítelova představa lásky nedává smysl. Co si tedy máš myslet o tom mém opakovaném varování, že On ty lidské červy skutečně miluje a že si doopravdy přeje jejich svobodu a trvalou existenci? Můj drahý chlapče, doufám, žes moje dopisy nikomu neukázal. Ale na tom samozřejmě nezáleží. Každému by bylo jasné, že jsem se té zdánlivé hereze dopustil jen náhodou. Mimochodem, jistě jsi poznal, že těch několik zdánlivě nelichotivých poznámek o Mrchodlakovi jsem napsal jen žertem; ve skutečnosti si ho velice vážím. A to, že Tě nechci chránit před nadřízenými, jsem samozřejmě nemyslel vážně; můžeš mi věřit, že se o Tebe postarám. Ale určitě ty dopisy dobře schovej a zamkni.

Je pravda, že jsem se jen svou neopatrností uřekl, že Nepřítel lidi skutečně miluje. To je samozřejmě nemožné. On je jedna bytost, oni jsou odlišní; jejich dobro nemůže být Jeho dobrem. Všechny ty Jeho řeci o Lásce určitě jen něco zakrývají – On přece musí mít nějaký skutečný důvod k tomu, že je stvořil a že se o ně stará! To, že k nim tu nemožnou Lásku doopravdy cítí, jsem řekl jen proto, že Jeho skutečný důvod vůbec nedokážeme zjistit. Co On si od nich slibuje? Je to neřešitelný problém. Jistě Ti neuškodí, když Ti řeknu, že pravě to se stalo hlavní příčinou roztržky mezi Naším Otcem a Nepřítelem. Když se poprvé začalo mluvit o stvoření človeka a když už v tomto stadiu Nepřítel otevřeně přiznal, že předvídá jistou epizodu týkající se kříže, Náš Otec přirozeně požádal o rozhovor a žádal si vysvětlení. Nepřítel mu odpověděl jen tou za vlasy přitaženou historkou o nezištné lásce, kterou od té doby šíří neustále. Náš Otec to přirozeně nemohl přijmout, zapřísahal Nepřítele, aby vyložil karty na stůl, a dal mu k tomu dostatek příležitostí. Připustil, že se úzkostlivě snaží poznat toto tajemství, a Nepřítel mu na to odpověděl: „Celým svým srdcem si přeji, abys je znal.“ Myslím, že pravě v této fázi rozhovoru znechutila Našeho Otce ta zcela neodůvodněná nedůvěra natolik, že se z Ne­přítelovy přítomnosti vzdálil nekonečně daleko – tak náhle, že z toho vznikl ten absurdní výmysl, že prý byl násilím svržen z Nebe. A nyní již začínáme chápat, proč s tím náš Utlačovatel dělá takové tajnosti: Jeho trůn totiž na tom tajemství závisí! Členové Jeho kliky mnohokrát přiznali, že kdybychom někdy pochopili, co On rozumí pod pojmem „láska“, válka by skončila a my bychom se vrátili do Nebe. Máme před sebou veliký úkol. Víme, ze On ve skutečnosti milovat nemůže; vidyť to nedokáže nikdo – nedává to přece smysl! Kéž bychom tak dokázali zjistit, oč Mu doopravdy jde! Zkoušíme jednu domněnku za druhou, a přesto jsme ještě na nic nepřišli. Ale nesmíme ztrácet naději: stále složitější teorie, stále úplnější sběr dat, stále bohatší odměny pro ty výzkumníky, kteří v práci pokročí, a stále hroznější tresty pro ty, kdo selžou – tohle všechno přece jednou musí přinést úspěch, když budeme pracovat stále usilovněji až do konce času!

Stěžuješ si, žes z mého posledního dopisu nepochopil, jestli si myslím, že být zamilovaný je nebo není pro lidi žádoucí stav. Ale Tasemníku, na to by se přece měli ptát oni! Ať oni diskutují, zda „Láska“, vlastenectví, celibát, svíčky na oltáři, abstinence nebo vzdělání jsou „dobré“ nebo „špatné“! Cožpak nechápeš, že na to nelze odpovědět? Záleží jen na tom, jak příslušný stav mysli přispívá k tomu, aby za daných okolností a v určitém okamžiku přiblížil určitého pacienta k Nepříteli nebo k nám. Proto by se měl rozhodnout právě pacient, zda Láskaje „dobrá“ nebo „špatná“. Pokud je domýšlivý a pohrdá tělem proto, že je vybíravý, ale přitom si myslí, že to dělá jen kvůli své morální čistotě, a pokud rád ohrnuje nos nad tím, co jeho bližní schvalují – pak ať je rozhodně proti lásce: Udělej z něho sebejistého asketu a až jeho sexualitu oddělíš ode všeho, co by ji mohlo zlidštit, ať ho znova zatíží v nějaké mnohem surovější a cyničtější podobě. A naopak: pokud je pacient citově založený a lehkověrný, krm ho podřadnými básněmi a romány z Červené knihovny, aby si myslel, že „Láska“ je jednak neodolatelná, jednak i jaksi záslužná sama o sobě. K necudnostem ho tím sice nepřivedeš, ale je to skvělý recept na dlou­hotrvající „vznešená“, romantická a tragická cizoložství, která v příznivém případě skončí vraždami a sebevraždami. – Také bychom mohli pacienta nasměrovat do užitečného manželství. To je sice vynálezem Nepřítele, ale přesto má své kladné stránky. V pacientově okolí je určitě několik mladých žen, které by mu jeho křesťanský život silně ztížily, kdybys ho dokázal přesvědčit, aby si některou z nich vzal. Příště mi o tom laskavě podej zprávu. A mezitím si jasně uvědom, že zamilovat se nemusí být samo o sobě výhodné pro nás ani pro Nepřítele; je to prostě příležitost, které se my i On snažíme využít. Stejně jako většina věcí, se kterými lidé tolik nadělají – jako zdraví a nemoc, stáří a mládí nebo válka a mír – z hlediska duchovního života je to převážně výchozí surovina.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob