17. KAPITOLA

Můj drahý Tasemníku,

když se ve svém posledním dopise vyjadřuješ tak pohrdavě o obžerství jakožto prostředku na polapení duší, dáváš najevo jen svou neznalost. Jedním z našich velkých úspěchů posledního století je to, že jsme lidské svědomí v tomto směru tak otupili, že v celé Evropě neuslyšíš žádné kázání proti obžerství ani nenajdeš člověka, který by se kvůli němu trápil. Dokázali jsme to hlavně proto, ze jsme své úsilí nesoustředili na přejídání, ale na mlsnost. Dobrým příkladem je matka Tvého pacienta, jak jsem se dočetl v jejím spise a jak by ses Ty mohl dovědět od Chlípouna. Překvapilo by ji (a doufám, že jednou ji to také sku­tečně překvapí), kdyby se dověděla, že je po celý život otrokem této smyslovosti – a neví o tom jen proto, že jde o malá množství. Ale cožpak záleží na množství, když prostřednictvím lidského břicha a mlsného jazyka dokážeme vyvolat hašteřivost, nesnášenlivost, nelásku a sobectví? Chlípoun má tu starou paní pevně v hrsti. Hostitelky i služebnictvo z ní mají skutečnou hrůzu. Vždycky se odvrátí od toho, co jí nabídnou, upejpavě si povzdechne a usměje se: „Ach, prosím, prosím ... chci jenom šálek čaje, slabého, ale zase ne moc slabého, a k tomu ten nejmenší kousíček doopravdy křupavé topinky.“ Chápeš? Vždycky chce něco menšího a levnějšího než to, co před ni postavili, a tak ji nenapadne, že její odhodlání dostat něco, co sama chce bez ohledu na potíže, které způsobí ostatním, je ve skutečnosti obžerstvím. Když se oddává svým choutkám, myslí si, že si něco odpírá. Jakmile před ni v plně obsazené restauraci nějaká pře­pracovaná servírka postaví talíř, ona lehce vykřikne: „Ach, to je příliš mnoho! Odneste to a přineste mi toho asi čtvrtinu!“ Kdyby se jí někdo ptal, řekla by, že to dělá proto, aby se neplýtvalo jídlem. Ve skutečnosti to dělá proto, že ten druh mlsnosti, kterým jsme ji zotročili, se urazí při pohledu na větší množství jídla, než je to, které ona zrovna náhodou chce.

Skutečnou hodnotu Chlípounovy dlouholeté tiché a nenápadné práce na této staré paní nejlépe poznáš podle toho, do jaké míry je otrokem svého břicha. Její duševní stav můžeme nazvat „Chci jenom“. Chce jen šálek čaje, který je správně uvařen, nebo správně usmažené vajíčko, nebo správně opečenou to­pinku. Ale nenajde žádnou služebnou nebo přítele, který by tyto prosté věci dokázal udělat „správně“ – protože to slovo v sobě skrývá nenasytnou žá­dostivost po určitých téměř nemožných chuťových požitcích, o kterých si ona myslí, že si je pamatuje z minulosti. Tu minulost líčí jako „dobu, kdy šlo sehnat dobré služebnictvo“, ale my víme, že tehdy její smysly nebyly tak náročné a ona měla i jiná potěšení, takže na své mlsnosti tolik nezávisela. Její kaž­dodenní zklamání přináší každodenní špatnou náladu; kuchařky dávají výpověď a stará přátelství se ochlazují. Pokud v ní Nepřítel někdy vzbudí slabé pode­zření, že se příliš stará o jídlo, Chlípoun jí napoví, že jí samotné nezáleží na tom, co jí, ale že „chce, aby její chlapec měl jen to nejlepší“. Ve skutečnosti je ta starost o jídlo už dlouho jednou z hlavních příčin toho, že se synem špatně vychází.

A Tvůj pacient je synem své matky. I když se více věnuješ jiným oblastem, což je zcela správné, nezapomeň i v něm probudit trochu žravosti. Je to muž, a proto ho asi tak snadno tím „chci jenom“ neoklameš. Muže změníš ve Žrouta nejlépe tak, že se zaměříš na jeho domýšlivost. Měl by se považovat za znalce všeho, co s jídlem souvisí, a chlubit se tím, že objevil jedinou restauraci ve městě, kde dovedou udělat skutečně „pořádný“ biftek. A to, co začalo jako domýšlivost, můžeš později změnit ve zvyk. Ale ať to uděláš jakkoli, přiveď ho do takového stavu, kdy ho jediný chybějící požitek (a to jakýkoli: šampaňské, čaj, mořský jazyk a la Golbert nebo cigarety) vyvede z míry; pak Ti budou jeho láska k bližnímu, spravedlnost a poslušnost zcela vydány na milost a nemilost.

Nestřídmost v jídle pro nás má mnohem menší cenu než mlsnost. Jejím hlavním účelem je jakási dělostřelecká příprava před útoky na cudnost. V tom (stejně jako ve všem ostatním) ho musíš udržovat ve stavu falešné duchovnosti. Ať ho nikdy nenapadne podívat se na nestřídmost z lékařského hlediska. Ať si láme hlavu, jakou pýchou nebo nedostatkem víry upadl do Tvých rukou, když by stačilo, aby se zeptal sám sebe, co jedl a pil během posledních čtyřia­dvaceti hodin, a zjistil by, ze které strany mu od Tebe hrozí nebezpečí. Pak by mohl i nepatrnou zdrženlivostí ohrozit Tvé spojovací linky. Pokud už musí uvažovat o zdravotní stránce cudnosti, krm ho tou velkou lží, kterou jsme namluvili Angličanům: že totiž nadměrné tělesné cvičení a únava, která z něho plyne, cudnost velice podporují. Asi se zeptáš, jak tomu mohou věřit, když si vzpomenou na všeobecně známou smyslnost námořníků a vojáků. Ale my jsme tu báchorku rozšířili prostřednictvím učitelů – mužů, pro které byla cudnost pouhou záminkou pro sportovní hry a kteří proto doporučovali hry k dosažení větší cudnosti. Ale celá tato záležitost je na závěr dopisu příliš rozsáhlá.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob