10. KAPITOLA

Můj drahý Tasemníku,

Štípodraz mi řekl, že se Tvůj pacient seznámil s velice vhodnými lidmi a že se zdá, žes toho velmi slibně využil. Je to skvělé. Myslím, že by se měl stýkat přesně s takovými lidmi, jako jsou tito manželé ve středních letech, kteří ho navštívili v zaměstnání: jsou bohatí, elegantní, povrchně intelektuálští a ve­lice skeptičtí ke všemu kolem sebe. Asi budou dokonce i trochu pacifisty - ne snad z morálních důvodů, ale z hluboce zakořeněného zvyku zlehčovat všechno, co se týká velké masy jejich bližních, a trochu také z čistě módního a salónního komunismu. To je skvělé. A zdá se, žes dobře využil jeho sociální, sexuální a intelektuální marnivosti. Ještě mi o tom napiš. Dal jim Tvůj pacient do­statečně najevo, že k nim patří? Tím nemyslím jen „svými řečmi“. Smrtelníci dokážou naznačovat jakousi hrou pohledů, odstínem hlasu a smíchem, že patří do stejné společnosti jako ti, se kterými mluví. Takovou zradu bys měl obzvláště podporovat, protože on sám si ji ještě úplně neuvědomuje, a až pozná pravdu, těžko se s nimi dokáže rozejít.

Jistě mu velmi brzy dojde, že jeho víra je v přímém protikladu se vším, o čem se tak rád baví se svými novými přáteli. Myslím, že to nevadí, pokud ho dokážeš přesvědčit, aby si to stále odmítal přiznat. A to bude snadné - pomůže Ti jeho stud, pýcha, skromnost i samolibost. Dokud si to nepřizná, bude ve falešném postavení. Bude mlčet, když by měl mluvit, a bude se smát, když by měl být zticha. Dá najevo (nejprve jen svým chováním, pak i slovy) všechny možné cynické a skeptické postoje, které mu vlastně nepřísluší - ale pokud si s ním správně pohraješ, jeho postoji se stanou. Všichni lidé se postupné stávají tím, za co se vydávají. To je základní poučka. Ale dobře se připrav na Nepřítelův protiútok.

Především musíš co nejvíce oddálit ten okamžik, kdy si pacient uvědomí, že to nové potěšení je ve skutečnosti pokušením. Asi se Ti to bude zdát těžké, když Nepřítelovi služebníci už dva tisíce let kážou o „Světě“ jako o jednom ze základních pokušení. Ale v posledních desetiletích se o tom naštěstí skoro nemluví. V moderní křesťanské literatuře se sice hodně (skutečně častěji, než bych si přál) píše o Mamonu, ale velice málo o Světských Marnostech, Výběru Přátel a o Hodnotě Času. To všechno by Tvůj pacient označil za „Puritánství“ - a tady bych rád poznamenal, že hodnota, kterou jsme tomuto slovu dali, je jedním ze skutečných triumfů posledního století. Jeho zásluhou zachráníme každý rok tisíce lidí před sebeovládáním, cudností a střízlivostí.

Ale Tvůj pacient určitě jednou pochopí, jaká je skutečná povaha těch jeho nových přátel. Pak se budeš muset rozhodnout podle jeho inteligence. Pokud je dostatečné velký hlupák, pobídni ho, aby žil dvojím životem (znal jsem mnoho lidí, kteří to dokázali). V každé společnosti se nejen bude přetvařovat, ale také z něho skutečně bude někdo úplně jiný. - Pokud to nepůjde, zkus rafinovanější a zábavnější metodu. Přesvědč ho, aby si uvědomoval se skutečným potěšením, že si ty dvě strany jeho života vzájemně odporují. Přitom využij jeho ješitnosti. Ať v neděli klečí vedle zelináře a má radost z toho, že ví, že zelinář by nedokázal pochopit ten uhlazený a posměvačný svět, ve kterém on žil v sobotu večer, a naopak: ať má ještě vetší požitek z obscénních a rouhavých řečí, které při kávě vede se svými obdivuhodnými přáteli, protože on ví, že v něm existuje jakási „hlubší“, „duchovní“ stránka, kterou by oni nedokázali pochopit. Jistě to chápeš: na jedné straně se stýká se svými světáckými přáteli, na druhé straně se zelinářem; on sám je úplný, vyvážený a složitý člověk, který je všechny převyšuje. Takto bude současně zrazovat alespoň dvě skupiny lidí a přitom bude místo hanby cítit trvalý spodní proud sebeuspokojení. A pokud selže všechno ostatní, přesvědč ho navzdory jeho svědomí, že má v té nové známosti pokračovat už proto, že těm lidem jaksi „prospívá“ tím, že pije na jejich účet a směje se jejich vtipům - a kdyby se s nimi rozešel, bylo by to „snobské“, „nesnášenlivé“ a (samozřejmě) „puritánske“.

Také se ovšem postarej o to, aby s nimi ztrácel víc času, než si může dovolit, a aby zanedbával svou práci a svou matku. Ta začne žárlit a bude si o něho dělat starosti, on se jí bude stále více vyhýbat a chovat se k ní hrubě - a v jejich domácnosti skvěle vzroste nervozita.

Líbá Té Tvůj strýc Zmarchrob