9. KAPITOLA

Můj drahý Tasemníku,

snad Tě můj poslední dopis přesvědčil, že to období tuposti nebo „vyprah­losti“, kterým Tvůj pacient právě prochází, Ti samo o sobe jeho duši nezajistí. Musíš ho správně využít - a ted se pokusím uvážit, jak.

Za prvé: Máme zjištěno, že období poklesů nám vždy poskytují skvělou příležitost pro všechna smyslová pokušení - a zvláště pro pokušení sexuální. Možná Tě to překvapí. Lidé samozrejmé mají více fyzické energie a tedy i více potenciální žádosti v obdobích vrcholů; nesmíš ale zapomenout, že tehdy také dovedou lépe odolávat. I zdraví a duševní pohoda, které by měly vzbudit jejich žádostivost, jim pak - naneštěstí - také pomáhají při práci, hře, myšlení nebo neškodné zábavě. Náš útok spíše dosáhne svého cíle, pokud je celý vnitřní svět člověka jednotvárný, studený a prázdný. I sexualita v období poklesů a vrcholů se trochu liší: v období poklesů vede mnohem řidčeji k tomu nemast­nému a neslanému jevu, kterému lidé říkají „láska“; tehdy se dají mnohem snáze svést ke zvrácenostem a jejich sexualitu podstatně méně poskvrňují ty štědré, nápadité a dokonce i duchovní průvodní jevy, kvůli nimž nás lidská sexualita tak často zklame. A stejně je tomu s ostatními tělesnými žádostmi. Ze svého pacienta uděláš skutečného opilce, když mu budeš vnucovat pití jakožto něco příjemného ve chvíli, kdy je unavený a skleslý, spíše než kdybys ho pobízel, aby se napil a poveselil s přáteli, když je šťastný a má sdílnou náladu. Nezapomeň: kdykoli se setkáváme s nějakým potěšením v jeho zdravé, normální a uspokojující podobě, tehdy jsme v určitém smyslu na půdě Nepřítele. Já vím, že jsme prostřednictvím rozkoší získali mnoho duší - ale přesto jsou rozkoše Jeho vynálezem, ne naším. Stvořil je On; nám se dosud nepodařilo vyvinout žádnou. My jen dokážeme lidi pobízet k tomu, aby Nepřítelových rozkoší užívali v takovém čase, způsobu nebo ve stupni, který On zakázal. Proto se vždy snažíme je přetvořit tak, aby byly co nejnepřirozenější, co nejméně příjemné a aby co nejméně připomínaly svého Stvořitele. Naše heslo zní: Stále větší touha po stále menším potěšení. Je to jistější a má to lepší styl. Náš Otec má vždycky skutečnou radost, když získá duši někoho, komu za to nemusel dát nic. A tento proces je vhodné zahájit právě v období poklesů.

Ale období poklesů můžeš využít ješté lépe: prostřednictvím toho, co si o něm myslí sám pacient. Hlavné musíš jako vždycky zabránit tomu, aby se dozvěděl pravdu. Nesmí ani tušit, že Zákon vlnění existuje. Ať si myslí, že jeho počáteční nadšení po konverzi mohlo a mělo vydržet věčně, a že trvalá bude i ta vyprahlost, kterou teď cítí. Když ho v tomto bludu dostatečně utvrdíš, budeš mít na vybranou z několika možností. Záleží jen na tom, zda Tvůj človek je malomyslný a lze v něm snadno vyvolat zoufalství, nebo jestli se rád oddává iluzím a dá se přesvědčit, že všechno je v pořádku. Lidí prvního typu je stále méně. Pokud je Tvůj pacient jedním z nich, všechno půjde snadno. Stačí, abys mu zabránil ve styku se zkušenými křesťany (a to teď není těžké) abys zaměřil jeho pozornost na příslušná místa v bibli a pak ho pobídl do beznadějného díla: aby své původní city obnovil pouhou silou vůle. Pak budeme mít vyhráno. - Pokud pacient patří do druhé skupiny, přesvědč ho, aby tento chlad své duše pasivně přijal a byl s ním spokojen i nadále a přitom sám sebe ujišťoval, že to s ním tak moc špatné zase není. Ať začne za pár týdnu pochybovat, zda snad první dny jeho křesťanství nebyly poněkud přehnané. Promluv k nemu o „umírnenosti ve všech směrech“. A pokud ho někdy přivedeš k úvahám o tom, ze „náboženství je sice dobrá věc, ale nesmí se to s ním přehánět“, pak už můžeš mít z jeho duše předem radost. Umírněné náboženství je stejně užitečné jako vůbec žádné, ale mnohem zábavnější.

A další možnost: přímý útok na jeho víru. Pokud si bude myslet, že jeho období poklesu je trvalé, nemohl bys ho přesvědčit, že ho i to „náboženské období“ přejde stejně jako všechna ostatní? Já vím, že od věty „to mě přestává zajímat“ ho nemůžeš dovést rozumovou úvahou k tvrzení „to je lež“. Ale jak jsem už řekl, musíš se spoléhat na fráze, ne na rozum. Přitom se Ti bude hodit slůvko období. Předpokládám, že ten tvor (jako každý člověk) jich už pár prožil a vždy se cítí povznesen nad ta období, která má za sebou; ne snad proto, že by je kritizoval, ale prostě proto, že jsou věcí minulosti. (Doufám, Že ho krmíš mlhavými představami o Pokroku, Vývoji a Historickém Hledisku a že mu dáváš číst hodně současných životopisů. V nich přece lidé také každou chvíli končí s nějakým obdobím, ne?)

Chápeš to? Ať se jeho mysl nezabývá prostým protikladem mezi Pravdou a Lží. Ať jen uvažuje v pěkných mlhavých výrazech jako „bylo to jen jedno období“, „to všechno mám už dávno za sebou“ - a nezapomeň na tu milou frázi: „mladý a hloupý“.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob