2. KAPITOLA

Můj drahý Tasemníku,

s velkou nelibostí se dovídám, že Tvůj pacient se stal křesťanem. Nedělej si naději, že bys unikl příslušným trestům; vždyť ve svých lepších okamžicích by sis to snad ani nepřál. Ted ale musíme udělat všechno, co je v našich silách. Nemusíme zoufat; stovky podobných dospělých konvertitů jsme dokázali po krátkém pobytu v táboře Nepřítele znovu získat a teď jsou tady u nás. Všechny pacientovy duševní i tělesné zvyky jsou ještě na naší straně.

Jedním z našich velkých spojenců ted je církev sama. Aby nedošlo k ne­dorozumění: tím nemyslím Církev, jak ji vidíme rozepjatou celým časem a pro­storem, zakořeněnou ve věcnosti a strašnou jako armáda s vlajícími prapory. Přiznávám, že to je pohled, který nedělá dobře ani našim nejtroufalejším pokušitelům. Ale něco takového lidé naštěstí vůbec nevnímají. Tvůj pacient vidí jen napolo dokončenou novogotickou budovu na nové stavební parcele. Kdyl zajde dovnitř, uvidí místního zelináře, jak k němu chvátá s úlisným výrazem ve tváři, aby mu podal jakousi ohmatanou knížečku liturgie, které ani jeden ani druhý nerozumí, a k tomu ještě nějaký potrhaný zpěvníček po­božných písní, většinou špatných a velice drobně vytištěných. Když si sedne do lavice a rozhlédne se kolem sebe, uvidí přesně ty své sousedy, kterým se dosud vyhýbal. Na ty sousedy musíš klást velký důraz. Ať jeho mysl stále přelétá mezi výrazy, jako je „Tělo Kristovo“, a mezi skutečnými tvářemi v nejblilší lavici. Samozřejmě, že skoro nezáleží na tom, jací lidé tam sedí; někteří z nich mohou být i velkými bojovníky na straně Nepřítele. Tvůj pacient - díky Našemu Otci v Hlubinách - je přece hlupák. Pokud některý z jeho sousedů zpívá falešně, vržou mu boty, má dvojitou bradu nebo výstřední šaty, Tvůj pacient snadno uvěří, že i to jejich náboženství musí být nějak směšné. Víš, v tomto stadiu má o křesťanech představu zdánlivě duchovní, ale ve sku­tečnosti z velké části jen pitoreskní. Mysl má plnou tóg, sandálů, zbroje a bosých nohou; i to, že lidé v kostele mají moderní šaty, mu působí potíže, i když ovšem jen mimovolné. Nedovol, aby si to někdy jasně uvědomil; ať se nikdy sám sebe nezeptá, jak si je vlastně představoval. Když ted jeho mysl dokážeš udržet zamlženou, budeš se moci celou věčnost bavit tím, že mu budeš všechno vyjasňovat tím zvláštním způsobem, který je možný jen v Pekle.

A pak usilovně pracuj na zklamání nebo antiklimaxu, který pacient určitě pocítí během několika prvních týdnů v církvi. Nepřítel dovoluje, aby k takovému zklamání docházelo na prahu každé lidské snahy - třeba tehdy, když chlapec, kterého ve škole nadchly Příběhy z Odyssey, se začne učit řecky, nebo když se milenci vezmou a začínají se učit společné žít. V každé oblasti života to vyznačuje přechod od zasněné touhy k náročné činnosti. Nepřítel toto riziko podstupuje proto, že má zvláštní sen, jak přemění všechny ty odporné lidské červy v to, čemu on říká „moji milující svobodní služebníci“ - užívá slov „synové“ - , a touto nenapravitelnou láskou a nepřirozeným spojením s těmi dvounohými živočichy zneuctívá celý duchovní svět. On touží po jejich svobodě a k těm cílům, které před ně klade, je nechce donést sám za pomoci jejich zvyků a náklonností; nechává je, „aby to dokázali sami". A v tom je naše příležitost - ale nezapomeň, že i naše riziko. Pokud toto počáteční období vyprahlosti úspešne překonají, budou později mnohem méně závislí na citech a bude tedy mnohem obtížnější je svádět.

To, co jsem zatím napsal, bylo založeno na předpokladu, že lidé v sousední lavici mu nedávají žádný rozumový důvod k pohrdání. Samozřejmě, že pokud on takový důvod má - pokud ví, že ta ženská se směšným kloboukem na hlavě hraje fanaticky ráda bridž, nebo že ten člověk, kterému vržou boty, je lakomec a lichvář - , podstatně Ti to usnadní úlohu. Pak bude stačit, abys ho nenechal pomyslet toto: „Pokud já, který jsem takový, jaký jsem, se mohu v určitém smyslu považovat za křesťana, proč by měly různé neřesti těchto lidí dokazovat, že jejich náboženství je jen přetvářkou a konvencí?“ Asi se zeptáš, zda takové myšlence vůbec dokážeš zabránit. Ano, Tasemníku, jde to! Zacházej s ním opatrně a ani ho to nenapadne. U Nepřítele je ještě příliš krátkou dobu na to, aby byl skutečně pokorný. Všechno, co říká o své hříšnosti, i když se modlí, jsou jenom fráze. Ve skutečnosti si pořád myslí, že když ke svému obrácení dal souhlas, má teď v Nepřítelových účetních knihách skvělou bilanci. Myslí si, že když teď chodí do kostela společně s těmi „křupany“, nezajímavými sousedy, dává najevo velikou pokoru a blahosklonnost. Ať Ti v tomto duševním stavu vydrží co nejdéle!

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob